Jak se mi žije na Sibiři

Milý čtenáři,

bojím se, že píši poslední článek. Poslední dobou nebyl čas vůbec na nic, blog jsem trochu....trochu víc zanedbával a myslím, že už se to nezlepší.

Včera jsem úspěšně zakončil všechny předměty. Snad mi je všechny doma uznají, bude více jak 30 kreditů a dostaneme stípko :)

Ať se mi to líbí nebo kvůli vizu musím být v Tomsku kolem 13. července takže se teď asi

A chčije a chčije....
ne, že by mi to extra vadilo, jsem stejně stále zatáhlej ve škole... ale se sluncem nejen v duši, ale i na obloze se přeci jenom lépe vstává :)

Letos bylo 64. výročí vítězství II. světové vojny. Není k tomu moc co dodat, my jsme válku nevyhráli a kdo u nás poté 40 let bydlel víme všichni.... nicméně RU hymnu jsme si zapěli také... jen mi vypadla slova, tak jsem použil česká :)

Jsem car této země,
Seru, nerušte mě,
papír podejte mě,
a nechte mě srát! .......

.... dále snad už jeno foto na Rajčeti.

Jedna, ale opravdu z mála, nevýhod v bydlení vedle pivovaru Krugger je, že občas docela dost smrdí, hlavně když vyvážejí slad.....zrovna jako ted :D

Vždycky přes den, mě napadne nějaký námět na článek, ale pak se myšlenka vypaří, co se dá dělat, zapomínat je lidské. Ono spíše ani tak nezapomenu, jako se vypaří prvotní náboj zážitku a už mi nepřijde zajímavé se o něj s Vámi dělit.

Když

Jdu ráno do školy, zbývá mi docela dost času, přivstal jsem si. Poslední dobou se mi špatně spí na měkce pépované posteli. Svítí slunce, teplota okolo 10 stupňů. Přes ten se rtuť vyšplhá i na 20. Přeci jenom slumce má sílu a pomalu prohřívá prostuzenou Sibiř.  Jestli bude ještě pár dní teplo,tak  snad konečně vypnou topení na koleji. Nevím proč, ale stále topí :( Hovada... na pokoji máme

Přišel čas zamyslet se nad tím kam v létě, po škole.

Plánů je hodně, peněz málo... ale to je věčný problém.Pár věcí již ale vím.

Ve středu potkám po cestě domů Pepu, usmívá se, vlastně vždycky se usmívá, taky bych si přál být takový optimista. Jde se podívat k řece, hnuly se prý ledy, že by konečně začalo jaro? Říkám si, Sibiř je velká... kry poplují celé týdny, půjdu se na tu nádheru podívat zítra. Opak je však pravdou. Zvedla se hladina o pár metrů a během dne od a noci všechno odplulo....

Čtvrtek, osm hodin odpoledne, stojíme s Jakubem na tomském autobusovém nádraží a přemýšlíme jaký z řady autobusů stojících opodál  bude náš. Předtucha zklamala, ten nejstarší. Cestou jsem pochopil proč, mezi Tomskem a Krasnoyarskem totiž není místy silnice a tak škoda ničit "zánovní" stroje

Přidal jsem fotky z výletu do Красноярску, článek o tom jak jsem ta měl bude později.

Počasí se nám konečně změnilo na jaro, bohužel to není vůbec žádná výhra, moji milí. Dokud byl Tomsk přikryt bílým sněhem, vypadal jako kouzelné městečko z mrazíkovi pohádky. Sníh padal usilovně celou zimu, na silnicích a cestách se nashromáždily ušlapané, uježděné vrstvy sněhu... IDILKA. Jenže jakmile se udělalo nad nulou sníh se pomalu mění ve